Olympiáda v Paříži: Svátek sportu nebo politická aréna?

V pátek zahájené Letní olympijské hry v Paříži 2024 jsou více než pouhou sportovní událostí. Olympiáda přinesla slavnostní zahájení, které mělo za cíl představit bohatou historii a kulturu Francie a hned se to stalo předmětem mnoha diskuzí. Zatímco někteří diváci ocenili kreativitu a originalitu představení, jiní vyjádřili nesouhlas s politickým a aktivistickým podtextem celé události.

Mezi uměním a propagandou

Organizátoři olympijských her se snažili vytvořit jedinečné a zapamatovatelné představení, které by odráželo současnou dobu. Jako součásti ceremoniálu jsme viděli i prvky, které upozornily na aktuální společenské problémy, jako je klimatická změna, sociální nerovnost nebo diskriminace. Některá čísla však označili pozorovatelé za příliš politická a aktivistická, což vyvolalo kontroverze.

Původní olympijské hry v antickém Řecku byly spojeny s uctíváním boha Dia a měly silný náboženský charakter. Římští imperátoři je však začali používat i jako vlastní nástroj ovládání lidových mas. Často ve snaze zvýšit svoji popularitu a nebo odvést pozornost od vlastních často zrůdných činů. V novodobé historii navzdory Coubertinově původní myšlence učinit sport dostupný všem bez rozdílu svobody vyznání, národnosti či barvy pleti, se postupně se však staly i nástrojem politické propagandy a soupeření mezi světovými mocnostmi.

První vážné porušení zatahování politiky se událo v Berlíně 1936, kdy fašistické Německo učinilo z her propagandu fašistického režimu. K sebepropagaci zneužili olympiádu v Mnichově 1972 palestinští teroristé ze skupiny Černé září, což vedlo k zavraždění 11 izraelských sportovců. Olympiádu v Moskvě 1980 bojkotoval Západ, kvůli invazi Sovětů do Afganistánu. Obdobně bojkotovaly komunistické státy olympiádu v Los Angeles 1984. K propagaci okázalosti komunistického režimu došlo i při olympiádě v Pekingu 2008.

Reakce veřejnosti

Reakce veřejnosti na slavnostní zahájení her v Paříži byla rozporuplná. V Česku vyvolaly první kontroverzní reakce nástupní úbory, které britský tisk komentovali stejně jako mnozí Češi „úbor malířů a natěračů“. V Česku jsou dva nesmiřitelné názory. Jeden odvahu autora Jana Černého chválí. Druhý naopak říká, že unisex oblečení a absence odkazu na českou historii a národní barvy jsou trapným výsledkem snažení autora.

Obdobně někteří diváci ocenili odvahu pařížských organizátorů a jejich snahu o vytvoření inovativního představení. Jiní jsou zklamaní a cítí politické zneužití olympijských her. Kritici poukazovali na to, že sportovní události by měly být místem setkávání a porozumění, nikoliv arénou pro politické boje a propagace témat evropské politiky jako je green deal, LGBT, migrace a jiné levicově-liberální hodnoty.

Olympiáda jako neutrální zóna

Historie olympijských her ukazuje, že světové dění a politické události velmi často ovlivňuje i samotné hry. Přesto by olympijské hry měly být místem, kde se sportovci z celého světa mohou setkat a soutěžit v duchu fair play. Politické spory a ideologie by měly zůstat mimo sportovní areny. Politika a propaganda se pak nutně nese důsledky ovlivňování olympijských her:

– Ztráta ideálů olympismu: Politické spory a bojkoty narušují ideály míru a mezinárodní spolupráce, které spojujeme s olympijskými hrami.
– Tlak na sportovce: Sportovce často stavíme do pozice, kdy musí volit mezi věrností své zemi a univerzálními hodnotami olympismu.
– Zneužití sportovního ducha: Politické zájmy mohou zneužít sportovního ducha a přeměnit olympijské hry v nástroj politické propagandy.

Vraťme olympiádě důstojnost

Olympijské hry v Paříži budou nepochybně velkolepou událostí, která už přinesla i ještě přinese mnoho pozitivních emocí. Zároveň však hry ukazují obtížně oddělitelnou politiku od sportu. Je důležité, aby budoucí olympijské hry zachovaly svůj sportovní charakter a aby se nestaly nástrojem pro propagaci konkrétních ideologií. Na olympijských hrách není místo místo pro vnucování dogmat, schémat nebo nových norem chování. Sportovci by měli mít možnost soutěžit bez ohledu na své politické názory nebo národnost a podobně i diváci by to vnímat především sportovní snažení. (jkuc)

Ot