Povinné kvóty pro české potraviny? O co komu jde?

Parlament má 13.4.2021 projednávat zákon na povinné kvóty pro české potraviny vrácený ze senátu. Zároveň se objevila reklama, která alarmuje poslance, aby kvóty na české potraviny shodili ze stolu. Jak to tedy je a kdo vlastně za co a pro koho kope, řečeno sportovní hantýrkou.

Především je nutno zmínit, že zmiňovanou stránku provozuje SOCR, tedy Svaz obchodu a cestovního ruchu, kterému předsedá Tomáš Prouza. Prezidentem SOCR je T. Prouza od r. 2018 a veřejnosti je znám aktuálně jako tvář obchodníků bojujících za otevření obchodů. Zároveň ovšem působil jako náměstek ministra financí B. Sobotky (2004-2006) a byl státním tajemníkem pro evropské záležitosti ve vládě opět B. Sobotky (2014-2017). Jednou ze ctností T. Prouzy, která byla a je cítit ze všech uvedených funkcí je loajalita, se kterou svěřené funkce zastává. A ta se bohužel projevuje i v případě kvót na české potraviny v obchodech.

Když se podíváte na složení členů svazu SOCR, najdete tam nadnárodní obchodní řetězce jako Kaufland, Lidl, Billa, Penny, Tesco, Globus, Albert, Makro nebo Norma, které mají své vlastníky mimo ČR, ponejvíce však v Německu. Tyto nadnárodní řetězce se pochopitelně podílejí na maloobchodním prodeji podle některých zdrojů kolem 80% celkového obratu. Obdobný podíl bude mít zřejmě i samotný prodej potravin na celkovém sortimentu. Už chápete odkud vítr věje?

Kampaň za ochranu zákazníka?

Na zmiňované stránce www.drahejidlo.cz jsou uváděny “pravdy”, tak jak je se svými obchodními zájmy vidí zahraniční řetězce ovládající český trh a to např. 

• nárust cen,
• snížení výběru potravin, 
• ohrožení dostupnosti potravin, 
• poškození spotřebitelů,
• či dokonce výhružkami jako, že údajně dojde k odvetným opatřením jiných států.

Samozřejmě se zaštiťují tím, že chrání zájmy spotřebitele. Pravda bude úplně jiná a jednoduše si ji vysvětlíme na několika případech.

Pokud čtenář ví něco o logistice spojené s potravinami, jistě mu dojde, že pokud se například rajče bude dovážet do centrálního skladu řetězce v Praze např. ze Znojma a ne ze Španělska, tak zákonitě musí mít takové zboží nižší cenu.

Nižší výběr potravin, pokud je tím myšleno, že nebudou v prodeji rajčata malá, velká, žlutá, oranžová apod. se dá velmi snad dohodnout přímo s tuzemskými zemědělskými producenty a nikdo přece nebrání, aby řetězec prodával koktejlová rajčata italská a běžné rajče české. Kupříkladu v Lidlu v Německu, Belgii, Nizozemí běžně vidíte sortiment místní produkce vedle občasné zahraniční. U některých sezónních zelenin zahraniční nevidíte vůbec, protože je zmiňované země běžně produkují a nyní se podržte, prodávají se za stejné nebo obdobné ceny jako u nás!

Nebude ani ohrožena dostupnost potravin, protože obchodní řetězce stejně jako každý jiný obchodník umí nakupovat sezónní zeleninu naši domácí a mimo sezónu ze zahraničí. Zároveň však platí, že i tuzemský producent je v případě zájmu řetězce schopen rozšiřovat třeba skleníky pro pěstování a zvyšovat tedy dostupnost české zeleniny. Ovšem současná politika EU, která české zemědělství ve srovnání s okolními státy doslova sabotuje, rozšiřování tuzemské produkce zrovna nefandí.

Na základě tří uvedených příkladů je vidět, že nemůže v žádném případě dojít k poškození spotřebitelů, protože k tomu zkrátka není důvod. A nebo vlastně je ….

Ony i ty uváděné výhružky mohou mít svůj reálný základ, protože producent nemusí obchodníkovi a tedy i nadnárodnímu řetezci zboží prodat a v obchodě pak nebude co prodávat. Ale veškerý tento stav půjde ovšem k tíži řetězci, jelikož nebude schopen zabezpečit dostupné potraviny pro své zákazníky. Ale proč to všechno?

Za vším hledej EU …

Je za tím pokřivený evropský trh, tzv. nazvaný “volný”. Mimochodem toto téma bylo kromě jednoduchého cestování napříč Evropou a možností pracovat rámci celé EU jedním z hlavním motivů, proč většina národa v referendu hlasovalo pro vstup ČR do EU. Jak je možné, že se vyplatí německému, belgickému nebo nizozemskému zemědělci s bezpochyby vyššími náklady pěstovat zeleninu a tomu českému ne a přičemž prodejní cena je velmi podobná? Bezpochyby je za tím dotační politika a pak již tolikrát kritizovaná výkupní politika řetězců.

V současnosti probíhá ve Francii šetření v podobné záležitosti. Francouzští farmáři jsou totiž pod podobným tlakem nadnárodních řetězců také a čelí dotovaným dovozům potravin ze zahraničí. Jak se k tomu postaví EU, je zatím nejasné. Nicméně schvalování celoevropských norem se na příkladech z nedávné minulosti vypovídá spíše o tom, že EU jako celek bude nadále podporovat zájmy nadnárodních korporací. Bohužel pokud v nejbližší době nedojde k prozření zástupců jednotlivých států EU, můžeme se nadále dočkat, že většina národních europoslanců (za ČR se jedná konkrétně o ANO, Piráty, ODS, STAN, TOP09, KDU-ČSL, KSČM) a jejich eurofrakcí bude nadále zvedat ruce pro každý evropský zákon nebo nařízení, který povede k dalšímu omezování práv jednotlivých států či dokonce přímo diktátu ze strany EU k té či oné zájmové problematice.

Kdo hájí práva občana?

Sami si tak položte otázku, kdo a jak v EU hájí práva občanů ČR. Stejnou otázku si položte, pokud kvóty na české potraviny poslanci našeho parlamentu neprosadí, a pokud se to podaří, podívejte se jak se která strana k volbě postavila.

Odpůrci kvót kromě již zmiňovaných a vyvrácených lží říkají, že kvóty nelze vlastně ani nijak hlídat. Opět je to nepravda, jelikož systém evidence zásob i prodejů je zejména u těchto velkých řetězců zpracováván jaksi automaticky a jedním pomyslným kliknutím myši lze snadno zjistit podíly české potraviny na prodeji. Ostatně stejný názor mají i čeští producenti potravin, kteří jménem Agrární komory uvádějí, že již nyní jsou české potraviny zastoupeny v prodejích asi 60%. Dalším oblíbeným argumentem je údajný zájem premiéra Babiše na kvótách, jelikož je to pro jeho firmy klíčové. Ovšem jeho firmy mají podíly asi 2,4% zemědělské plochy a navíc velká část je osázena řepkou, kterou potřebuje do svých zpracovatelských firem.

Závěrem lze uvést snad jen fakt, že probíhající kampaň SOCR proti kvótám českých potravin je kampaní nadnárodních řetězců, kterým vůbec nejde o blaho svých zákazníků. Navíc kampaň má výrazné prvky šíření poplašné zprávy, které lze trestně-právně stíhat podle českých zákonů. Ovšem kdo by se pouštěl do souboje s pověstnými větrnými mlýny rytíře Dona Quijote de la Mancha …

(jkuc)