Jak je vnímána ruská propaganda? Potřebuje Česko vlastní propagandu?

Levicový Deník Referendum 13.2.2023 zveřejnil článek Jitky Komendové s názvem „Jak funguje ruská propaganda.? Je to složitější, než se Západu jeví.“ Jaký je však další pohled v kontextu toho, co se děje u nás, Evropě a koneckonců i ve světě.

Ne, že by se reportérka úplně mýlila. Její rozbor situace má reálné základy. Nelze v mnoha ohledech pochybovat o tom, že Rusko propagandu využívá v plné míře a opravdu se dají vysledovat její různé součásti podle různých segmentů tamní společnosti. Nesmíme však zapomínat na to, že propagandu využívá nejen Ruskem, ale samozřejmě jako podporu svého vzdoru ruské agresi i Ukrajina, ale patrna je i v oficiální agendě současné vlády Petra Fialy.

Podporuješ mír na Ukrajině? Problémy budeš mít v Rusku i v Česku

Už v první části článku reportérka klade otázky Jak je možné, že válku na Ukrajině podporuje většina Rusů. Cožpak opravdu všichni věří tupé propagandě státu? Vzápětí si odpovíme očima Čechů. Proč spousta z nich podporuje válku na Ukrajině? Ano, dodávky zbraní konflikt vyostřují. Zároveň tím odpovídáme na druhou otázku, protože Češi tupě věří české vládní propagandě. Jestliže se pak v článku zmiňuje, že pokud někdo z Čechů vystoupil z davu a vystoupil proti válce na Ukrajině, stal se podobně jako v Rusku terčem represí. Je přitom jedno, že si dovolil vyslovit vlastní názor a Rusko ve válce podpořil. Neříká totiž to, co se smí.

Podobně jako v Rusku funguje státní propaganda, je tomu tak i nás. V médiích neslyšíme nic o pochybách, protože nepochybovat o vítězství Ukrajiny je součástí české propagandy vštípit občanům kompaktní ideologii. Nedávno nastupující prezident Petr Pavel zřejmě nechtěně prezentoval pochyby o válce na Ukrajině. Vzápětí pod tlakem musel svá slova mírnit. Otázkou je, jestli revokace neproběhla až na základě nátlaku oficiálních českých vládních propagandistů a nebo dokonce podle diktátu a řízením ze strany USA. Podle finančních zdrojů podpory a organizace týmu kolem Petra Pavla zřejmě právě zájmy USA stojí za jeho prezidentskou kampaní.

Na koho cílí oficiální vládní propaganda

Na rozdíl od Ruska, kde paní reportérka prý nevidí nějaké centrální kremelské vedení při prezentaci řady narativů, u české vládní politiky si tím můžeme být jisti. Útvar KRIT při Rakušanovu ministerstvu vnitra vydal totiž řadu manuálů, jak se v té či které situaci chovat a jak se vyjadřovat. To, že je plný slov používaných totalitní mašinérií z před roku 1989, to jaksi českým občanům masírovaných jednotným názorem už vůbec nevadí.

V článku je pak řada zajímavých čísel. Kupříkladu článek uvádí, že v Rusku je asi patnáct procent obyvatel, kteří s putinovským režimem nesouhlasí a současná kremelská propaganda na ně prostě neplatí. Velmi podobná čísla se ale dají najít i u nás. Voliči SPD jsou ve svých názorech natolik konzistentní, že jejich počet při volbách je přibližně stejný. Je to náhoda či nikoli? Nebo je prostě v každé společnosti přibližně takový počet antisystémovým odpadlíků? Podobně jako v Rusku, a při prezidentských volbách u nás to bylo podobné, se tedy názor dá ovlivnit u zbývajících 85%.

Propaganda pracuje hlavně s ovlivnitelnými lidmi

S tímto číslem pak pracovala i média v čele s Českou televizí, která dlouhé měsíce před prezidentskými volbami prosazovala pouze duo Nerudová Pavel. Mediální mainstreamová masáž fungovala. Pověstný štempl tomu pak dal správní soud. Ten na stížnost kvůli většímu mediálnímu prostoru uvedených kandidátů reagoval tak, že toto legitimizoval. Dal tak nebezpečný precedens směrem k potlačování demokracie. V budoucnu se tak může stát, že nechtěné kandidáty prostě mediálně eliminujeme?. Mimochodem o eliminaci nechtěných a antisystémových obyvatel se dočtete taky v manuálech útvaru KRIT Rakušanova ministerstva vnitra.

Paní reportérka zmiňuje i soudní procesy v Rusku s lidmi, kteří se proti válce na Ukrajině veřejně vyjádřili. Obecně je tam označují „liberasti“ – novotvar vznikl spojením slov liberál a pederast- Tedy dvou různých forem ze Západu zavlečených „zvrácených hodnot“. Když tedy Češi proti válce na Ukrajině protestují, tak jsou taky liberálové a prozápadní? Jak je vidět, tak zdaleka to u nás neplatí, protože u nás to budou proruští kolaboranti a dezoláti. Něco tu tedy neštymuje, co?

Nerozhodné obyvatelé a nebo zkrátka ty, kterým je to tak trochu jedno, pak ruská propaganda masíruje v duchu správnosti putinovské války. Propaganda v tomto duchu je prý jednolitá. Inu a srovnání u nás je tedy podobné. Občane ČR, pokud jsi nerozhodný a nebo je ti to jedno, přijmi jediný správný oficiální názor vlády Petra Fialy. Opět příznačné, jak i zde propaganda funguje stejně.

Falešná názorová pluralita nástrojem propagandy

Zajímavá je i pasáž v článku o falešné názorové pluralitě v Rusku, která se prý děje na různých informačních kanálech. Opět se podívejme, jak tomu je nás. Pomiňme sociální média nebo internet, kde je neoficiální názor často prostě vypnut (opět podle manuálu útvaru KRIT). V televizi vidíme až na skutečné výjimky falešnou pluralitu názorů taktéž. Copak vám představitelé nevolitelné ČSSD, Přísahy, politický či ekonomický komentátor ze zájmových skupin napojených na vládní strany dá jiný názor než ten v duchu toho oficiálního? Ojedinělé výkřiky výroků Ivana Davida, Tomia Okamury, ekonomky Šichtařové, profesorů Ševčíka a Druláka a jim podobných jsou obratem komentovány jako politicky nepřijatelné a často to zavání dehonestací. Kam zmizela skutečná demokracie a svoboda slova?

Podobá se rozdělení občanských skupin v Rusku a Česku?

Zajímavý je taktéž pohled na jednotlivé skupiny. Zde se autorka odkazuje na Světlanu Alexijevičovou a její knihu Doba z druhé ruky. Podle ní první skupinu tvoří „sovětští lidé“. Jedná se především o věkovou skupinu 45 let a více, která se shlíží v éře SSSR. U nás se tato skupina dá charakterizovat velmi podobně a zjednodušeně je můžeme pro účely článku nazývat „husákovci“ (tj. Husákovi děti a důchodci). Vzpomínají na dětství před r. 1989. V českých podmínkách ovšem naplatí bezpodmínečný obdiv ke komunismu, toto snad zůstalo pouze skomírajícím voličům KSČM. S touto dobou je z velké části pojí i vzpomínky na příkoří a totalitním praktiky. Toto v nich často evokuje dění v současnosti (zákon o dezinformacích, manuály útvaru KRIT …). Tuto neblahou zkušenost bohužel mladší generace u nás úplně postrádá. A proto si vystačí s deklaracemi o normálnosti zavádění podobných opatření z úst představitelů vlády Petra Fialy.

Další skupinou jsou „ruští patrioté“. Jádro této skupiny tvoří muži ve věku 25—45 let, kteří se plně identifikují s Putinovým Ruskem, ale staví se negativně jak k sovětské éře, tak k jelcinovským 90. létům, odmítání LGBT a podobně. V Česku tuto skupinu představuje prakticky část voličů SPD a pak celá řada lidí, kteří si často dávají na sociální profily české vlaječky. Přívrženci vládní koalice SPOLU a PirSTAN je obvykle označují jako „flastenci“ (tito spíše inklinují k SPD), „kobliháři“ (příznivci Babiše a ANO) a obecně obojí jako „dezoláti“. Tuto skupinu doplňuje tamní nevelká skupina nacionalistů, která logicky na české scéně nechybí. Tato nevelká skupina radiálních názorů je často slučována do skupin s „patrioty“ nebo „husákovci“. Dost často je kvůli jejich výstřelkům mínění o těchto skupinách horší než si zaslouží.

Konspirátoři a obyčejní lidé, kteří chtějí sociální jistoty

Dále je popisována velmi pestrá a početná, avšak politicky spíše pasivní skupina „protizápadních vyznavačů konspiračních teorií“. V ní mohou být zastoupeni lidé nejrůznějšího věku, vzdělání a sociálního statutu. Tato svérázná skupina v Česku patrně není, nebo je marginální či absorbována již zmiňovanými skupinami. Což je vidět zejména na častých výlevech příznivců současné vlády, kteří zmiňovaným skupinám vyčítají nenávist k Západu, zejména k USA, homofobii a nebo zaujetí pro konspirační teorie všeho druhu.

Nejpočetnější část obyvatel Ruska tvoří takzvaní „obyčejní lidé“, kteří se o politiku zajímají jen málo a od státu požadují pouze to, aby jim garantoval základní sociální jistoty a nevměšoval se do soukromého života občanů. V Česku je tato skupina odhadována asi na 1/3 obyvatel. Toto bylo vidět i na průběhu prezidentské volby, kdy se obdobné počty objevovaly jako nerozhodnutí voliči. Problémem této skupiny je, že nevybočováním z davu a nasloucháním oficiálního jednotného názoru prakticky vždy podporují toho, kdo Česku aktuálně vládne. Podobně jako v Rusku, je tato skupina i u nás poměrně snadno ovladatelná a ovlivňuje tak konečný celkový názorový obraz společnosti.

Aktivisté a propagandisté vládního názoru

Oproti Rusku tu však máme ještě jednu skupinu a její podskupinu. Tu u nás reprezentují lidé typicky jako příznivci Miliónů chvilek pro demokracii. Věkově je to zpravidla skupina 18 až 45 let a nebo zpravidla ekonomicky zajištění lidé nebo lidé s nějakým společensky významným postavením. Tuto skupinu poměrně přesně definoval průzkum STEM z r. 2019 a platí to víceméně dodnes. Pokud oni sami sebe nazývají demokraté či liberálové, tak již zmiňované skupiny „dezolátů“, „koblihářů“ a „flastenců“ je naopak označují jako „lepšolidi“ (z německého Übermensch používaného nacisty a tedy nadlidi), „libtardi“ (složenina liberální a retardovaní), známé „sluníčkáři“ či někdy „demokreaturé“ (demokracie, diktatura a kreatura). Podporují vše prozápadní, proamerické, proevropské, LGBT a tedy veskrze to, co se obecně označuje „západní hodnoty“. Často velebí Václava Havla, ale haní Václava Klause nebo Miloše Zemana.

V podstatě se z ní rekrutuje podskupina zapálených aktivistů a propagátorů současného vládního názoru. Tato skupina je sice nepočetná, za to na jejich profilech najdete symboly green-dealu, vlajky USA, EU či Ukrajiny a jejich metody prosazování vlastního názoru jsou plné xenofobní nenávisti vůči všem, kteří hodlají mít právem vlastní názor. U „libtardů“ jejich názor neustále prohlubuje oficiální vládní propaganda. Jejich tahounem je nenávist vůči jiným názorům a vůbec jim nevadí, že se spojují často v nekompatibilní celky s naprosto odlišnými ideologickými názory od pravicových idejí ODS, TOP09 až po neomarxistické a někdy extremisticko-anarchistické ideje Pirátů.

Blíží se souboj Orwellovi Oceánie a Eurasie?

Ano, česká společnost je hluboce rozdělená. Někdy to často připomíná souboje národní hrdosti a národních zájmů v době předbělohorské. Globální svět ale dnes veskrze určují dva proudy. Jeden je proamerický a druhý je proruský. Rozdělení světa je pak vidět i na hlasováních OSN, kdy zhruba polovina zemí (a jsou mezi nimi i ekonomicky významné státy jako Brazílie, JAR nebo Indie) nehlasuje pro protiruské rezoluce.

Ona totiž propaganda funguje ze strany Ruska, ale samozřejmě i ze strany USA. Svoji propagandistickou agendu vede EU, ale samozřejmě také válkou zmítaná Ukrajina. Svoji propagandu mají i jednotlivé státy. S oblibou se kritizuje Orbánovo Maďarsko, ale i česká vláda má svoji ustálenou propagandistickou rétoriku. Špatné je to, jakým způsob se nakládá s jiným názorem než s tím oficiálním. Máme zde konkrétní snahy o vymýcení tzv. dezinformací a potlačování svobody projevu. Ale co je vlastně dezinformace, když se stále častěji objevují zprávy, které původní dezinformaci revokují, ovšem už bez zájmu oficiálních mainstreamových médií.

Jestliže jste kdy četli Orwellův román 1984, tak si vzpomeňte na románové zpracování totality. Tu dnes obecně přijímáme v mnoha ohledech jako obecný popis totalitních praktik. Dnešní poměry v Česku mají totiž stále častěji paralelu v popisech dění v Oceánii. Navíc vztahy USA a Ruska i se všemi problémy uvnitř těchto mocností připomínají konflikt Oceánie a Eurasie za tichého dozoru Eastasie (Číny). Stále častěji se však můžeme potkat s tím, aby toto vnímání dnešního světa s paralelou v Orwellově románu 1984 obyčejní lidé nesměli pochopit. A to je opravdu zlé. (jkuc)