Afghánistán má další oběti. Je správné bránit naši vlast daleko od domova?

Nešťastná noc na neděli přinesla další oběti ve válce, která vlastně neexistuje. Oběti rodinám mužů, kteří se rozhodli dát své srdce i život své vlasti bez ohledu na to, jestli budou bránit nebezpečí přímo doma a nebo hájit naši vlast daleko od domova. Podobná slova slyší spíše pozůstalí mariňáků námořnictva USA, ale nyní se to týká našich vojáků. Afghánistán a Bagrám se nám všem opět připomněl. Je to vůbec v pořádku?

Afghánistán není další stěhování národů, šíření Písma svatého. Je to novodobý střet kultur!

Četné národy putovaly napříč světadíly, aby našly novou vlast zaslíbenou. Střetávali se s původními obyvateli, bojovali s nimi a později původní obyvatele vyhnali a nebo s nimi splynuli. Byl to boj o území i boj kvůli šíření náboženství. Středověk sebou přinesl křižácké války v duchu šíření Písma svatého. O něco později Evropa zažívala nájezdy Tatarů. Střet náboženský i kulturní. Věštci Sibyla i Nostradamus předpověděli kromě válek ve 20. století i další, třetí světovou. Už je tady?

Vyspělý svět prý válčit nechce a přesto pořád bojuje

Od druhé světové války a přes studenou válku se vyspělé státy dostaly do stádia, kdy na jednu stranu deklarují neochotu válčit a na straně druhé vydávají až 4% národního produktu na zbrojení a armádu. Jsou pro to dvě rozumná vysvětlení a logická. Za prvé: chrastění zbraní odradí protivníka. Za druhé: nikdo si nechce ničit vlastní zemi. S nebezpečím je třeba zatočit už v místě jeho původu. Moderní technologie a vyspělé zbraně to umí. Identifikují nepřítele a zničí ho přímo na jeho území.

Není možné se bránit všude, všem a za všech okolností

Afghánistán? Neuspěli tam Rusové v 80. letech a ani Američané v čele mezinárodní koalice o 20 let později. Co z toho plyne? Ať už chceme násilím vynutit myšlenky zvrácené či dobré, narazíme. Zvrácené jsou odmítány přirozeně. Avšak dobré jsou možná tak pokrokové, že je společnost na úrovni 15. století nemůže nikdy přijmout. Je to jako učit psa nezvedat nohu při čůrání. Je to tak dokonale zažité a v hlavách pevně uloženo.

Během asi 150 let jsme se dostali od drátového telefonu k on-line přenosu obrazu a zvuku. Při vší úctě obecně k rozvojovým zemím nelze přeskočit takový pokrok bez bližšího poznání souvislostí.

Rozdáme jim techniku, oni se to naučí a budou vyspělí

Podařená myšlenka jak vyměnit křesadlovku za satelitem naváděný dron. Toto se reálně děje v obdobných variacích v rozvojovém světě. Svět se zbláznil. Prodáme naše zboží do rozvojových zemích a vyděláme poprvé. Navrch pomůžeme s budováním infrastruktury v podobě elektřiny a telekomunikačních sítí. Vyděláme podruhé. Potřetí vyděláme tak, že tyto lidi naučíme pracovat. Oni budou vyrábět věci pro nás a budou rádi, že si mohou vydělat peníze na živobytí a nebo další konzumní zboží. To je ale omyl, že?

Naši vojáci si zaslouží úctu a poděkování

Ve jménu šíření ušlechtilých idejí bylo umírání vždy hrdinstvím. Ano, pokloňme se hrdinům a vyslovme soustrast rodinám. Nic z toho však nemůže překonat bolest jejich rodin. Rotný Martin Marcin, desátníci Kamil Beneš a Patrik Štěpánek zahynuli rukou nepřítele, který znal dokonale své prostředí. Nezahynuli zbytečně. Ještě více v nás musí probudit potřebu náš svět lépe bránit proti nepřátelům naší kultury i zvyklostí. Hluboká poklona a úcta. (jkuc)