Je to jasné! Vymývání špatným Ruskem začalo už v roce 2016!

„Největší zástupná armáda, jakou kdy americké impérium mělo. Co jiného to je?“ Takto reaguje spisovatel a publicista Mathias Bröckers v rozhovoru, který s ním pro pro NachDenkseiten vedl Marcus Klöckner. Na otázku, zda vidí na Ukrajině zástupnou válku a poznamenává: „Kdyby to byly „jen“ krvavé sousedské spory, už by to dávno skončilo, resp. by se to takto nezvrhlo.“ Bröckers, který nedávno vydal knihu „O konci unipolárního světa – proč jsem proti válce, ale stále rozumím Putinovi“, hodnotí válku na Ukrajině v rozhovoru a říká: „Kubánská krize 2.0 je v chodu.“ Zajímavý rozhovor, ve kterém je zmiňováno např. dlouholeté vymývání mozků špatným Ruskem najdete na stránkách Nachdenkseiten.

Kdy vlastně začala válka na Ukrajině?

Marcus Klöckner: „Pro mnohé začíná válka na Ukrajině 24. února letošního roku. Ale je to opravdu začátek války?“

Matthias Bröckers: „Válka na Ukrajině začala před osmi lety, po násilném, nezákonném svržení vlády v Kyjevě, kterou velká část obyvatelstva na východě a na Krymu nechtěla uznat a vyhlásila svou autonomii. Konflikt poté přerostl v ozbrojenou občanskou válku, která i přes dohody o příměří a mírovém sjednocení (Minsk 1 a 2) dodnes neskončila. Televizní komik Volodymyr Zelenskyj, který byl v roce 2019 zvolen prezidentem s předvolebním slibem dosáhnout míru, poté otočil o 180 stupňů a v březnu 2021 vydal dekret o vojenském znovudobytí Krymu a oblasti Donbas. Namísto mírových jednání byly jednotky přezbrojeny a vycvičeny instruktory NATO a vůdci rasistických brigád Azov byli Zelenským vyznamenáni jako »hrdinové Ukrajiny«. V prosinci dalo Rusko Spojeným státům ultimátum, ve kterém vyzvalo k jednání o ukončení bojů, které si do té doby vyžádaly více než 10 000 civilních obětí, a k řešení ruských bezpečnostních obav ohledně členství Ukrajiny v NATO. Ale místo rozhovorů s Ruskem byla zahájena ofenzíva proti „lidovým republikám“ a prostřednictvím západních PR strojů se šířily zvěsti o ruské invazi. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) zaregistrovala, že počet útoků na frontových liniích od začátku února masivně vzrostl – z tuctu „porušení příměří“ v předchozích měsících na více než 1000 za den. Jen ten, kdo tuto historii ignoruje, může uvěřit, že válka na Ukrajině začala teprve ruskou invazí 24. února.“

MK: “V mnoha médiích se zdá, že je jen jedna pravda: Rusko zahájilo útočnou válku, která porušuje mezinárodní právo. Proto je Rusko agresorem a Západ, tedy „ti dobří“, musí Ukrajině pomoci. Co si myslíte o tomto mediálním vyprávění?“

MB: „Vzhledem k nepřetržité palbě v oblasti Donbasu neviděl Putin jinou možnost, než podepsat uznání „Lidových republik“ Doněck a Luhansk, které ruský parlament dlouho požadoval a schválil – a vyhovět jejich žádosti o vojenskou pomoc. Od šílenství po krvežíznivost – každý rád obviňuje ruského prezidenta za všechna zla světa, ale téměř jistě je to pečlivý byrokrat a formalista v mezinárodním právu. Žádná „vojenská operace“ bez oficiálního uznání, bez formální žádosti o vojenskou pomoc. V tomto ohledu je Rusko – na rozdíl od USA a NATO v jejich nezákonném bombardování Jugoslávie, které bylo prodáváno pod heslem „Odpovědnost chránit“ – podle mezinárodního práva alespoň formálně méně vinno než Západ. I když západní think-tanky, německá ministryně zahraničí, která pochází „z lidských práv“, a zprávy veřejnoprávní TV „Tagesschau“ přirozeně vidí věci jinak. Vždycky jsme ti dobří. Každý, kdo nemluví o ruské „vojenské operaci“ jako o „agresivní válce“, nepoužívá žádná válečná adjektiva („brutální“, „krutý“) a nedá zcela jasně najevo, že v tomto konfliktu je jen jeden záporák, je spoluvinen „kremelskou propagandou“. To ale funguje jen tehdy, když ignorujeme předchozí historii, protože žádná jiná vojenská aliance nevedla v posledních desetiletích více „agresivních válek“ než NATO, které má na svědomí miliony obětí (Afghánistán, Irák, Libye, Sýrie).

Ospravedlňování útoku a nebo realita faktů?

MK: „Po těchto výrocích, vás někteří pravděpodobně obviní z ospravedlňování ruského útoku.“

MB: „Tímto odkazem nechci ospravedlňovat ruskou invazi, ale zasadit ji do globálního, geopolitického kontextu, ve kterém probíhá a ve kterém jsou USA a NATO vlastně těmi posledními, kdo si mohou stěžovat na agresivní vojenské operace a narušení mezinárodního práva. Činí tak bez rozpaků, protože nepsaný článek 1 jejich „mezinárodního řádu založeného na pravidlech“ stále obsahuje klasické „Quod licet Jovi non licet bovi“ (Pozn. redakce: Co je dovoleno bohovi, není v žádném případě dovoleno volovi). Pouze proto, že je vlastní agresivita důsledně skryta a konflikt je prezentován bez kontextu, lze obvinit jediného agresora. Ve skutečnosti má tato válka dlouhou historii, která sahá ještě dále než k puči na Majdanu v roce 2014 a „Západ“ se tam také výrazně podílel…“

MK: „Jak vypadá „historie pravěku“ této války? Jakou roli hraje CIA?“V knize „My jsme ti dobří“ (2014) a rozšířeném novém vydání „VŽDY jsme ti dobří (2019) jsme si s Paulem Schreyerem posvítili i na tento příběh, který začal tím, že Západ ponechal ukrajinského SS-Sturmbannführera Stepana Banderu na konci války v klidu a nadále podporoval jeho nacistické milice. Když už to nebylo možné, poskytla mu německá tajní služba spolu s CIA úkryt pod jménem „Popel“ v Mnichově, odkud organizoval teroristické útoky v Československu a na západní Ukrajině – dokud nebyl v roce 1959 vypátrán KGB a otráven cyankali. Jak jsme ukázali v naší knize, CIA (Central Intelligence Agency) budovala na Ukrajině od 50. let ultranacionalistickou ideologii s cílem destabilizovat Sovětský svaz, což padlo obzvláště na západní Ukrajině – před první světovou válkou rakousko-uherské oblasti – na úrodnou půdu. To přispělo k tomu, že v bývalé sovětské republice Ukrajina, která je od roku 1991 nezávislá, nemohl vzniknout žádný národní narativ, žádná společná ukrajinská identita. Ta každopádně těžko může růst, pokud se část populace cítí jako oběť (sovětského komunismu, »Rusů«) a druhá část jako vítěz (nad fašismem a »nacisty«). Tento vnitřní konflikt v zemi byl záměrně podněcován a využíván Západem a poté eskaloval poté, co Majdan vyústil v násilnou občanskou válku, která dodnes neskončila.“

MK: „V německých médiích se téměř nikdy nevyskytuje termín „zástupná válka“. Vidíte proxy válku?“

MB: „Co jiného mám vidět? Pokud by šlo „jen“ o krvavé sousedské spory, už by to dávno skončilo nebo se to takhle nezvrhlo. Ale ani USA, ani EU v jejím vleku neměly žádný zájem na mírovém urovnání, „minská“ jednání byla jen o málo víc než show, byla použita jako odklad, jak nedávno řekl bývalý prezident Porošenko, „aby se vybudovala armáda “. To se stalo, takže do konce roku 2021 měla Ukrajina největší pozemní síly v Evropě, vyzbrojené a vycvičené NATO a nasazené nikoli pro Ukrajinu, ale proti Rusku – největší proxy armádu, jakou kdy americké impérium mělo. A proto věřili, že mohou jednoduše ignorovat prosincové ultimátum, kdy Rusko vyzvalo k jednání o svých bezpečnostních zájmech, a místo toho vyzvalo začátkem února poslance v Kyjevě k útokům na oblast Donbasu. Takže reakce Ruska se stala nevyhnutelnou a USA dostaly válku, kterou chtěly. Když byli loni vyhnáni z Afghánistánu bosými bojovníky, citoval jsem vojenského stratéga a pilota letectva Johna Boyda: „Lidé říkají, že Pentagon nemá žádnou strategii, ale mýlí se. Pentagon má strategii a ta zní: „nikdy nezastavujte tok peněz, zvyšujte jej.“ Takže všechno jde dobře. Nemám k dispozici skutečná čísla, ale toto bude určitě nejvydatnější déšť pro vojensko-průmyslový komplex od 11. září.“

Hybridní třetí světová válka

MK: „Nedávno zaznělo, že EU chce vycvičit minimálně 15 000 ukrajinských vojáků. S operačním velitelstvím v Německu a Polsku. Co to znamená?“

MB: „Neustálá prohlášení z Washingtonu a Bruselu, že „nevedou válku proti Rusku“, jsou pouhým divadlem. Bez miliard peněz a zbraní, bez západních poradců a školitelů, bez strategické podpory satelitů NATO atd. by válka skončila za pár týdnů. Už koncem března, kdy ukrajinské armádě téměř došly obvyklé zbraně sovětského typu a v Istanbulu probíhala jednání, byly mírové rozhovory na hranici mírového kompromisu – dokud Boris Johnson neodcestoval do Kyjeva a nepřivedl svého přítele Zelenského zpět na transatlantickou linii: do posledního Ukrajince bojovat za „oslabení Ruska“. Ale už dříve Rusové věděli, že nebojují proti Ukrajině, ale proti NATOstánu, celému kolektivnímu Západu pod vedením USA, který rozpoutal bezprecedentní ekonomickou válku.“

MK: „Jak realistická je podle vás třetí světová válka?“

MB: „V hybridní podobě již probíhá, i když neexistuje žádné oficiální vyhlášení války – ani ze strany Ruska proti Ukrajině, ani ze strany NATO proti Rusku – oba bloky stojí na Donbasu proti sobě. Američané ale nemají žádný zájem na tom, aby válka šla dál než za posledního Ukrajince (nebo v případě potřeby Evropana), jejich cílem je připravit pro Rusy na Ukrajině „jejich Afghánistán“, vyčerpávající, nákladnou guerillovou válku, která pak povede k povstání proti Putinovi. Nemohou riskovat velkou válku kvůli ruskému jadernému arzenálu, a proto byl Zelenskyj, který před týdnem vyzval k „preventivním úderům“ proti Rusku, okamžitě korigován. Na rozdíl od politiků a televizních „expertů“ armáda v Pentagonu ví, že proti ruským hyperrychlým raketám v dohledné době nebude žádná obrana a že nejen Bílý dům může být kdykoli zasažen.Protože tyto rakety mohou být vybaveny i jadernými zbraněmi, probíhá již kubánská raketová krize 2.0. Na rozdíl od doby, kdy Sovětský svaz čelil rozmístění jaderných amerických raket v Turecku jejich umístěním na Kubě, dnes na geografické blízkosti téměř nezáleží, protože tyto rakety jsou odpalovány z tisíců kilometrů daleko a nemohou být zachyceny žádným systémem protivzdušné obrany. John F. Kennedy, který obešel své vlastní tajné služby a armádu a urovnal konflikt s Chruščovem svým soukromým telefonním kanálem, by proto byl potřebnější než kdy jindy. Politici tohoto kalibru ale zřejmě vymřeli. Ve Washingtonu, Bruselu a Berlíně se politika zdá nebezpečně uvězněná v náměsíčnosti, stejně jako před 110 lety: Lidé věří své vlastní propagandě („Rusku docházejí rakety!“), i když jen tento týden jich vystřelili více než 100 denně.“

Vymývání mozků a manipulace médii

MK: „Média vyvolávají dojem, že za všechno může Rusko. Nedávno jeden „bezpečnostní expert“ prohlásil, že za sabotáž německé dráhy Bundesbahn minulý měsíc může také Rusko. Co si o takovém prohlášení myslíte?“

MB: „Pokud jde o hry s obviňováním, osočováním a hledáním obětních beránků, každá mateřská školka je dnes kreativnější než naše média – pokud se v Číně převalí pytel rýže, byl to Putin. Vážně to mohou brát jen zcela vymytí občané, ale první vymývání začalo v roce 2016. Příběh vymyšlený od A do Z, že Donald Trump je vydírán Putinem a volby v USA byly zmanipulovány neviditelnými „ruskými hackery“, je starý pět let. Byl dlouho prezentován jako realita četnými médii i politiky, včetně Hillary Clintonové, která tak dokázala ve světě vytvořit dnes slavnou rovnici „Putin = Hitler“. Nejen média hrála hlavní roli jako „lžitisk“ v šarádě „Russiagate“, ale také tajné služby, FBI a Kongres USA nestydatě lhaly.Tato fake news kampaň bez faktů položila základ pro protiruský příběh, který byl nyní uveden do turbo režimu s eskalací ukrajinského konfliktu. Od té doby se nestalo nic dost absurdního, aby z toho nebyli obviňováni Rusové. Tvrzení, že si ničí vlastní potrubí a mosty, lze také označit jako sdělení bez vzpoury publika. Propagandistická tsunami pohřbila veškerou logiku a zdravý rozum, všeobecná panika živená „vražedným virem“ nejen hladce přešla na „zabijácké Rusy“, ale byla zachována i metoda, koridor názorů od „opatření“ (sankce, zásilky zbraní) k „dezinfekci“. Ale i tato nová propagandistická bublina se nevyhnutelně srazí s realitou a praskne.“

MK: „Rozdíl mezi realitou a iluzí je vlastně docela zřejmý, že?

“MB: „Rozpad Sovětského svazu byl v letech 1990/91 překvapením, protože Západ během první studené války pravidelně přeceňoval vojenské a ekonomické možnosti Sovětského svazu. Po celá léta se kremelské propagandě dařilo držet negativní vývoj pod kobercem. V nyní nové studené válce se situace zásadně změnila: Rusko je vojensky i ekonomicky silně podceňováno a USA upadly do režimu permanentního vytváření „alternativních“ realit, ve srovnání s nimiž bledne stará dobrá sovětská propaganda. A tak se nyní člověk úplně diví, že ruskou ekonomiku a rubl nelze jednoduše zruinovat „zmražením“ (vulgo: krádež) dolarových a eurových rezerv. Rubl, který chtěl Joe Biden rozbít na „Rubble“ (trosky), je nejsilnější měnou roku 2022 a navzdory sankcím Rusko již vydělalo na vývozu ropy a plynu o 50 procent více než ve stejném období loňského roku. Strategie Západu, založená na imaginární „alternativní“ realitě, selhává: nezruinuje Rusko, ale Evropu.“

MK: „Ve své nové knize mluvíte o „konci unipolárního světa“. Co tím myslíte?“

MB: „Myslím si, že ruská intervence na Ukrajině znamená začátek epochální změny. „Americké století“ se chýlí ke konci, vojenská doktrína globální „Plnospektrální dominance“ se stala neopodstatněnou s příchodem hypersonických zbraní. Tedy i projekt pro „nové americké století“ Paula Wolfowitze a spol., v jehož rámci musí být každý na samostatnost aspirující národ, který se dobrovolně nepřipojí k hegemonovi, podroben násilí. Na druhou stranu se nyní postavilo Rusko, na jehož straně stojí Čína a nepřímo celý „globální jih“, který se na sankcích nepodílí. Moskva a Peking budou mít své slovo v multipolárním světě budoucnosti, zatímco EU, která se sama dusí na americký rozkaz a přerušuje dodávky energie z Ruska, se vzdává nejen své ekonomické relevance, ale i veškeré suverenity. Německý obchodní model výroby konkurenceschopných produktů pro světový trh s levnou energií z Ruska skončil – a co se stane s EU a eurem, až bude evropská „lokomotiva“ odhozena, si lze snadno představit. Zdá se však, že pro USA to všechno funguje velmi dobře, prodávají svůj kapalný plyn za šílené ceny, obchody se zbraněmi jsou na vzestupu jako nikdy od Vietnamu a úpadek evropského průmyslu eliminuje otravného konkurenta na světovém trhu. Je těžké pochopit, že „stará dobrá Evropa“ tak ochotně přijala tento osud.“

Prognóza a odhady možného vývoje na Ukrajině

MK: „Jak bude tato válka pokračovat? Co myslíte?“

MB: „Očekával jsem, že válka bude trvat jen několik měsíců kvůli ruské vojenské převaze, a předpokládal jsem, že budou použity rakety amerického typu „shock ‚n awe“, tedy užití zničující síly. Nedokázal jsem si představit pomalou, zdrženlivou „zvláštní vojenskou operaci“, jakou tehdy Rusko vyhlásilo, ale záměr byl vyjádřen jasně – co nejméně ničení, co největší tlak na nepřítele a ponechat dveře otevřené pro jednání. Stejně jako skutečnost, že jednání nezabránil sám Zelenskyj, ale jeho západní finančníci a dodavatelé zbraní. Ještě v dubnu by bylo možné udržet Ukrajinu v jejích hranicích, které existují od roku 1991, bez Krymu a včetně čtyř regionů se statusem autonomie à la „Minsk 2“. Ale s úkolem dobýt krymský přístav Sevastopol a zajistit kontrolou Černého moře na samé špici seznamu úkolů z Washingtonu a Londýna byla taková mírová dohoda nemožná. A zůstane to tak dlouho, dokud sám NATO tento plán nepohřbí. S cílenými raketovými útoky od 10. října, které vyřadily z provozu 30 procent ukrajinských energetických uzlů, nyní Rusové vyvěsili další červenou vlajku a dali jasně najevo, že mohou snadno zatemnit celou zemi. Pár protiletadlových děl dodaných z Německa s velkou pompou (cena 130 milionů dolarů za kus) tomu nemůže zabránit. Jen aby byly rozvodny v zemi odolné vůči raketovým útokům, potřebovali by jich více než 100. S prvními „chirurgickými“ útoky na dodávky energie se také ukázalo, že jaderná hysterie, pokud jde o Rusko, je zcela neopodstatněná. Konvenční dělostřelectvo a přesné střely stačí k tomu, aby přivedly Kyjev nebo USA k jednacímu stolu. Další dodávky zbraní válku neukončí nebo dokonce nezvrátí, ale pouze prodlouží. Rusko zatím dostalo pod kontrolu více než 20 procent země s něco málo přes 150 000 muži – proti původně dvakrát silnější ukrajinské armádě, která byla modernizována miliardami ze Západu a zaznamenala podle některých zdrojů už nejméně 100 000 mrtvých a zraněných. Pokud se přisune dalších 300 000 ruských vojáků naverbovaných v rámci „částečné mobilizace“, země zamrzne a velení převezme „generál Zima“, nebudou Ukrajinci schopni udržet své bunkry a pevnosti na téměř 1000 kilometrů dlouhé frontě už příliš dlouho. Rusové budou důsledně pokračovat ve svém postupu s cílem „demilitarizace“ a také nepovolí žádné jaderné zbraně na budoucím zbytku Ukrajiny. A ani v Polsku, Pobaltí a Finsku. Putin se definitivně rozešel se Západem. Na rozdíl od USA není tato válka pro Rusko jednou z mnoha a vzdálená, ale existenční a na prahu. Rusko nemůže prohrát vojensky a nebude zničeno ani ekonomicky. Myslím, že nejpozději do zimy tento náhled převládne a povede k jednání. Vzhledem k historické zkušenosti s rozdělením země a stavbou zdi během studené války by pak Německo mohlo být vyzváno k mírovému, civilizovanému rozdělení Ukrajiny.“ (jkuc)