Inflace, iluze, ilumináti a izoláti

Nedávno jsem zaznamenal na Facebooku příspěvek, který konstatoval následující. V češtině existují slova začínající na de- vyjadřující opak původního slova. Je to například iluze – deziluze, informace – dezinformace, excitace – deexcitace nebo centralizace – decentralizace. Potom se tedy dá konstatovat, že musí platit izolát – dezolát.

Slovo dezolát velmi často používají lidé, kteří se považují za demokraty či liberály (dezoláti je pak častují výrazem libtardi – liberální retard). Dezolát je přitom v jejích očích především ruský kolaborant, proruský šváb, vlastenec (spíše flastenec), často i dezinformátor, chcimír, antivaxer, člověk nevzdělaný nebo vzdělaný, ale přitom podlehl dezinformacím … A spoustu dalších vlastností, které používají přesně tak, jak se jim hodí do jejich schématického uvažování.

Jaký je význam slova izolát?

Napřed si definujeme slovo dezolát, tak jak ho najdeme ve slovnících třeba čeština 2.0.. Je to bezdomovec nebo opilec, velmi odpudivého vzhledu, zápachu apod. Protagonista dezinformační scény, většinou trvale nespokojený jedinec na okraji společnosti, který si životní frustraci kompenzuje odmítáním společenských autorit a příklonem ke konspiračním teoriím a politickému extrémismu. Velmi velká část společnosti se vyhraňuje vůči řekněme mainstreamovému názoru, vůči vládě třeba až 75% obyvatel ČR. Pro tuto dnes většinovou společnost, která však nebude v drtivém počtu odpudivá nebo na okraji společnosti je však slovo dezolát prachsprostá nadávka.

Jak to mají izoláti? Vyjdeme ze základní definice slova izolát. Slovo „izolát“ je substantivum, které se používá pro označení osoby nebo věci, která je izolována nebo oddělena od okolního prostředí nebo skupiny.

V biologii a mikrobiologii se „izolát“ používá k popisu organismu, který byl izolován nebo oddělen od svého přirozeného prostředí nebo od jiných organismů.

Oblast chemie slovo „izolát“ používá pro označení látky, která je oddělena od jiných složek směsi nebo sloučeniny.

V lingvistice může „izolát“ označovat specifický jazyk nebo dialekt, který se vyvíjí odděleně od ostatních jazyků bez mnoha vlivů nebo vazeb.

A nyní je to velmi zajímavé. V sociálním smyslu se „izolát“ odkazuje na jednotlivce, který je záměrně nebo nedobrovolně odtržen od sociálních interakcí nebo odstaven na okraj společnosti.

Aplikace slova izolát v kontextu slova dezolát do společnosti

Jak je patrno, tak podle definic se jedná o vyčlenění se z nějakého celku. Jelikož jsou ale izoláti podle definice nějak odděleni či vyčleněni jako sociální skupina, je potřeba se podívat i proč se chovají, tak jako se chovají jako jednotlivci i skupina. Napomůže již uváděný popis – jsou izolování nebo odděleni od okolního prostředí. Vyčlenění může být různé – vyšší sociální vrstva, konzumní způsob života, sociální bublina typu studenstvo, volič stran současné koaliční vlády národní pohromy Petra Fialy a jiné. Často postačí pouhé určení místa bydliště, typicky „z Prahýý“.

Člověk potřebuje pracovat s různými informacemi, ať už jsou dobré či špatné. Normální člověk umí filtrovat i informace, které jsou zavádějící a nepřesné a i ty pak nějak vyhodnocovat. Teprve pak si vytvořit nějaký názor. „Je třeba vědět všechny fakta, i ta nepříjemná. Pokud máte jen část informací, nemůžete správně rozhodovat.“ – Ronald Reagan. Co však dělají izoláti? Často čerpají ze zdrojů, které jim již někdo přefiltroval, seškrtal a názor jim doslova podsunul. Už předem odmítají informace, které už někdo (kdo?) označil jako dezinformace. Často hltají informace, které jsou však vládní propagandou. Nemusí nad tím přemýšlet, protože běh těchto informací se dá velmi stručně popsat jako „říkali to na ČT24“ a tudíž to musí být pravda. Známé rčení, že „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“, tak na izoláty dokonale zabírá.

Problémem dnešní společnosti není dezolát

Izoláti však jdou ještě dál. Doslova horují pro zákaz všeobecných informací a jejich dostupnost. Nechtějí tuny informací, aby o nich museli přemýšlet, ale chtějí pouze informace už přefiltrované. Proto propagují zákaz tzv. dezinformací. Co na tom, že část dezinformací se poměrně pravidelně po nějaké době potvrdí jako pravdivá. Oni nechtějí přemýšlet. Pravděpodobně ze strachu, že by pak museli začít samostatně uvažovat. A následně docházet k vlastním názorům na různá témata a dost možná by je pak jejich souputníci nazvali dezolátem. A to prostě nechceš.

V kontextu výše uvedené úvahy je zřejmé, že problémem společnosti nebudou dezoláti. Ti jsou lační po jakýchkoli informacích. Problém jsou právě izoláti, kteří už chtějí informace zpracované. To, že tento způsob předkládání informací je velmi podobný informování veřejnosti v duchu Orwellova románu 1984, to jaksi izolátům vůbec nedochází. (jkuc)