Musí mít pandemie covid-19 opravdu pouze bolestná řešení?

Současná pandemie koronaviru SARS-CoV-2 přinesla rozdílné názory na řešení zdravotnické krize, která přinášejí zatím více otázek než odpovědí.

Na straně jedné je zde početná skupina odborníků, kteří vybízejí k očkování, nošení respirátorů a lock-downu, Proti tomu druhá vybízí ke střídmosti opatření. Obě argumentují statistickými čísly, stavem zdravotnictví, studiemi a zkušenostmi jinde. Chudák obyčejný človíček se potácí někde uprostřed. Bojí se slova pandemie a dílem opatření vítá, dílem odmítá a zbytek to tak nějak akceptuje. Na celou situaci je potřeba se podívat minimálně ze dvou úhlů pohledu.

Řešení první: bolestná oficiální cesta v duchu hlavního názorového proudu

Už nyní vidíme, že to tak jednoduché není. Pro zjednodušení řekněme, že zde nejsou žádné postranní zájmy. Není zde nějaký globální zájem, konspirační zájmy typu celosvětové spiknutí a další. Pro pochopení prvního náhledu na věc se musíme podívat o rok zpět. Prakticky všechny státy postupovaly podobně: nákupy roušek, zavedení testování, omezování pohybu, dílčí a později celkový lock-down. Fenomén covidu-19 hýbal celým světem, protože byl pro všechny něčím neznámým a nebezpečným. Po jarní epizodě přišla podzimní silnější druhá vlna, která po novém roku téměř plynule přešla ve vlnu třetí. První vlnu vláda ANO komentovala slovy, že vše zvládla díky zavedeným opatřením. Druhá vlna otestovala schopnost našeho zdravotnictví a opět tu bylo plácání po ramenou, jak vše funguje. Třetí vlna pak byla slovy vlády, ale i četnou řadu odborníků hlavního názorového proudu zvládnuta hlavně kvůli plošné vakcinaci. Podobné hlasy o zvládnutí zaznívají téměř jako jeden hlas prakticky z celé Evropy.

Řešení druhé: nová vláda koalice a překvapivě nové řešení pandemie!

Druhý pohled vidíme skrze názory opozic. Opět můžeme nahlédnout za hranice ČR a situace jinde byla velmi podobná. U nás je to nejvíce slyšet skrze strany, které se pro volby v říjnu 2021 spojily do účelových koalic SPOLU a PirSTAN. Od nich naopak bylo slyšet „děláte to špatně, my bychom to dělali jinak!“ Ale přesto opakovaně hlasují pro prodlužování nouzového stavu. Vláda ANO a ČSSD odmítala opoziční návrhy řešení epidemie a sněmovnou tlačila vlastní řešení a to včetně zadlužování státu. V posledních dnech, když už je vláda ANO v demisi, zapojila do konzultací proticovidových opatření i „anticovid tým“ opozic. Výsledek? Koaliční anticovid tým navrhuje opatření téměř stejná. Vlastně pouze doporučuje, co nedělat. Dokonce se stále častěji z této koalice objevují i názory na povinnou vakcinaci a to alespoň u zdravotníků a pečovatelů v domovech seniorů.

S mocí totiž přichází zodpovědnost. Jak je vidět, tak ani nová vláda nechce mít na krku zemřelé, pokud by nejela v hlavním proudu. Až toto skončí a jestliže většina států postupuje velmi podobně i výsledky a následky jsou velmi podobné, tak se bude konstatovat, že to byl správný postup.

Řešení třetí: bude mít někdo „koule“ na radikální řešení?

Na stole se objevují i další řešení. Vyplývají z presumpce viny neočkovaných. Tito jsou označování za viníky současné situace a to přestože k tomu není důvod. Přenašeči mají podle výzkumů i trasování zastoupení přibližně stejným dílem i u očkovaných. Čísla dále ukazují, že přes asi 60% proočkovanost jsme v ČR na dvojnásobných číslech pozitivně testovaných oproti loňsku. Jak je to možné? Je radikálním řešením lock-down neočkovaných a nebo dokonce povinná (a v ČR podle platných zákonů nezákonná) vakcinace byť i u nějaké vybrané skupiny – např. zdravotníků? Co by mohlo následovat dál? Umístění odmítačů do koncentračních táborů? Na okolních státech vidíme a nejviditelněji aktuálně Rakousko, že k radikálním řešením, ze kterých bych si vlády hlavního proudu mohly brát příklad, není opravdu daleko. A co schválí hlavní proud, bude tedy to správné.

Řešení čtvrté: alternativa na základě racionální úvahy

Existují i další pohledy na současnou situaci koronavirové pandemie. Velká Británie nebo Švédsko, kde již (tedy prozatím) pochopili, že omezení tu nemají smysl. Covid-19 je prostě silná chřipka, kterou lze léčit, ale nelze zastavit její šíření. Ostatně toto dokladují i čísla nakažených, které přes sliby o dokonalé vakcíně zabraňující šíření i nemoci covid-19, vykazují stále vysoká čísla očkovaných. Tito zároveň často končí i v nemocnicích a na JIP. Čísla jsou to znepokojující, jelikož testování probíhá zejména mezi stále početnou skupinou neočkovaných a počet přenašečů infekce z očkovaných není znám. Na grafech a číslech z projektu EuroMONO jednoznačně vyplývá, že v rámci Evropy se covid-19 veze po dřívější chřipkové vlně. Nárůst nakažených začíná u chřipky tradičně v říjnu a po poklesu v období vánoc pak následuje opět zvýšení nemocnosti v únoru. Slovy Dr. Watsona, spolupracovníka Sherlocka Holmese: „Když selže tradiční řešení, musíme hledat to netradiční“. Tedy jaksi mimo hlavní názor.

Řešení tu máme, ale odvaha vybočit z hlavního proudu řešení pandemie chybí

Jestliže se tedy vláda ANO a ČSSD kasala, jak zvládla první, druhou a třetí vlnu díky opatřením a vakcinaci, nemluví zkrátka pravdu. Jestli do stejného vlaku hodlá nastoupit i nová koaliční vláda SPOLU a PirSTAN, můžeme očekávat tento vývoj. Za viníka celkové hospodářské situace jednoduše a právem označí vládu ANO a ČSSD. V aktuální čtvrté vlně covidu označí vládu ANO v demisi a zvládnutí jarní páté vlny epidemie 2022 pak budou oslavovat jako vítězství nových vládních opatření. Vzhledem k zmiňovaným údajům EuroMONO ovšem opět zvítězí příroda. Za dané situace by bylo nejlepším řešením ponechat všemu volný průběh, ale za současné ochrany rizikových skupin nebo rizikových objektů. Konkrétně tedy vakcinace rizikových skupiny a zajištění včasné lékařské péče. Rizikové objekty jako ordinace, nemocnice nebo domy seniorů pak omezit opatřeními typu roušky, desinfekce, omezení doby pobytu návštěv, posílení personálu apod.

Přiznejme si konečně, že pokud se v nákupních centrech a zaměstnání v jeden okamžik koncentrují až stovky lidí najednou, zde je ta živná půda pro šíření infekce. Vše ostatní kromě dobrovolné vakcinace už je opravdu zbytečným plýtváním peněz nás všech a hazardem s ekonomikou, ale i trpělivostí lidí. (jkuc)