Velký platový paradox: Proč si i s vyšší výplatou připadáme chudší než dříve?

V Česku za první čtvrtletí 2026 vyrostly reálné mzdy o 6,4 % oproti předchozímu roku [1]. Růst si připisovaly i v předchozích letech. Na první pohled je to skvělá zpráva: reálná mzda znamená, že naše výplaty rostou rychleji než inflace, a my si tak můžeme koupit víc věcí než dřív.

Tak proč se tak necítíme? Proč máme v Česku pocit, že inflace je vyšší než ta, o které mluví média?

Odpověď je jednoduchá. Statistiky nelžou, ale ukazují jen část reality. A pochopení tohoto rozdílu je pro finanční zdraví každého Čecha a Češky důležité. Oficiálně reportovaná reálná mzda měří totiž kupní sílu vůči spotřebě a vynechává budování majetku.

Inflace, o které slyšíme v mediích, se počítá ze spotřebního koše. Když reálné mzdy rostou, plato vajíček v porovnání s naší mzdou stojí méně – z naší výplaty si koupíme i víc másla nebo ovoce. Prostě toho „spotřebního“ zboží – do něj se počítá kromě jídla třeba i oblečení, nájem, energie, elektronika, stravování nebo třeba pojištění.

Co však v tomto koši chybí, je nákup investičního majetku (odborně aktiv), tedy pořízení vlastního bytu, domku, akcií nebo třeba investičního zlata. A právě cena tohoto majetku utíká našim platům mnohem rychleji než ceny v supermarketu. Takže i když v současné době mzdy drží tempo se spotřebním zbožím (a dohánějí propad v letech 2022 a 2023) – propast mezi mzdami a investičními aktivy se už více jak dekádu dále rozevírá. Mzdy teď vyhrávají nad rohlíkem, ale dlouhodobě prohrávají s bytem.

Jak je to možné? Nově vznikající peníze, které se do oběhu dostávají prostřednictvím nových úvěrů, se v ekonomice neprojevují okamžitě a všude stejně. Tento jev popsal již v 18. století ekonom Richard Cantillon. Když se do oběhu dostane nová likvidita – tedy finance z úvěrování – směřuje nejčastěji nejprve do investičních aktiv jako jsou akcie nebo nemovitosti. Teprve s časovým zpožděním se tyto peníze propisují do cen spotřebního zboží, a nakonec do mezd zaměstnanců. V praxi to znamená, že ceny investičních aktiv reagují na růst peněžní zásoby mnohem rychleji a dříve než samotné mzdy. Zatímco mzdy teprve dohánějí spotřební inflaci, ceny nemovitostí či akcií už mají tento růst dávno za sebou.

Obrázek 1: Zatímco vůči spotřebnímu koši si Češi za deset let reálně vydělali víc (mzda rostla víc než inflace), vůči vlastnímu bydlení je jejich mzda dnes slabší než v roce 2015 – ukazuje to, že „reálná mzda“ je jen tak dobrá, jak dobrý jmenovatel si vybereme. Za výplatu si koupíš sice více rohlíků, ale potřebuješ o hodně víc výplat, aby sis koupil byt.

Data: Průměrná hrubá měsíční mzda na přepočtené počty zaměstnanců (Kč) přepočítané na 2015=100 (ČSÚ), Index spotřebitelských cen (2015=100) (ČSÚ), House price index – annual data (2015=100) (Eurostat).

Obrázek 2: Byty, stejně jako zlato a akcie, rostou výrazně rychleji než mzdy. Jediné, co mzda zvládá dohnat, je spotřební zboží.

Data: Průměrná hrubá měsíční mzda na přepočtené počty zaměstnanců (Kč) přepočítané na 2015=100 (ČSÚ), Index spotřebitelských cen (2015=100) (ČSÚ), House price index – annual data (2015=100) (Eurostat), SPX a XAU (S&P 500 a Zlato) data k 31.12. každého roku přepočítaný pomocí USDCZK a na 2015=100 (Bloomberg).

Trvalý růst objemu peněz rozmělňuje hodnotu každé současné koruny – znehodnocuje ji. Peníze se do oběhu dostávají přes obchodní banky, které poskytují úvěry domácnostem, firmám i státu. Centrální banky pak mohou úvěrové aktivity brzdit – třeba nárůstem sazeb, jak nyní Evropská centrální banka (ECB) i Česká národní banka (ČNB) činí – ale úplně zastavit tvorbu peněz nedovedou. Jedním ze zdrojů nových peněz je financování státních deficitů všude po světě, i v Česku. ČNB sama ve svém odůvodnění navýšení sazeb označila „dluhové financování zvýšených veřejných výdajů“ jako jeden z důvodů nárůstu množství peněz v oběhu [2]. Svou roli v tomto navýšení sazeb ale jistě hraje i současný energetický šok.

K znehodnocování bude docházet tak dlouho, jak dlouho budou v ekonomice vznikat nové peníze. Vládní deficity jsou jedním z víceméně spolehlivých mechanismů, které jejich vznik zajišťují. V Česku stoupl dluh (hrubý konsolidovaný dluh vládních institucí) z 1735 miliard Kč v roce 2018 na 3786 miliard v roce 2025 [3], v USA ze zhruba 21 bilionů USD (2018) na 38 bilionů USD (2025) [4] . Nejde tady tedy o záležitost dnů nebo měsíců, ale dekád.

Takto moderní finanční systém prostě funguje a v dohledné době se na tom nic nezmění. Státy se zadlužovat nepřestanou a byť jsou jejich dluhy jen jedna (ale spolehlivá) část úvěrového financování, peníze se budou znehodnocovat dál. Máte v zásadě dvě možnosti: buď se budete hněvat na statistiky, nebo pravidla hry přijmete a využijete je ve svůj prospěch.

Jak z toho ven? Jedinou cestou, jak nenechat své peníze požírat inflací a nůžky mezi vaším platem a cenami majetku dále rozevírat, je přestat být pouhým „spotřebitelem“ a stát se „investorem“.

Pokud držíte úspory na běžném účtu nebo v hotovosti, spolehlivě každý den chudnete. Klíčové je začít je investovat do věcí, které nejdou natisknout podobně jako peníze – do firem, zlata či nemovitostí. Takže když začnete i menší části své výplaty pravidelně posílat do investičních nástrojů – ať už jsou to akcie, podílové fondy, nebo jiné formy investic – posadíte se na stejnou loď, která těží z růstu cen majetku. V tu chvíli inflace a neustálé pumpování peněz do ekonomiky už nebude mít takovou schopnost rozmělňovat váš majetek a zdražovat vám život, a naopak hodnotu vašeho investovaného majetku tlačí vzhůru.

Není pravda, že by statistiky lhaly. Jen ukazují něco jiného. A s vědomím tohoto rozdílu se dokážeme zařídit lépe. Systém nezměníme, ale můžeme se naučit hrát podle jeho pravidel. Jen tak zajistíme, že budeme bohatnout nejen na papíře, ale i ve skutečném životě.

Autor: Vojtěch Olbrecht, hlavní ekonom, Investona

[1] DataStat: Tabulka Průměrná hrubá měsíční mzda na přepočtené počty zaměstnanců – čtvrtletní údaje – GRAF

[2] www.cnb.cz

[3] Vládní finanční statistika | Statistika

[4] Debt to the Penny | U.S. Treasury Fiscal Data

Zdroj: Kurzy.cz