Vláda Petra Fialy neumí řešit energie ani PHM a cíleně likviduje střední třídu

Na středečním zasedání vláda potvrdila, že nemá oproti předvolebním slibům žádná reálná řešení ekonomické situace v naší zemi, ale neumí řešit ani energie a ani aktuální situaci kolem cen PHM.

Vláda už stačila zničit své předvolení sliby o transparentnosti, slušnosti, demokratickém směřování a řešení protiepidemických opatření. Ze slibovaného šuplíku nevytáhla ani řešení energetické chudoby a schválený rozpočet působí spíše proinflačně a protirůstově. Ve středu však vláda dotáhla svoji marnost do výšin, za které by se asi styděl i člověk, který vystudoval sotva základní školu.

Vláda neřeší aktuální ceny pohonných hmot

Rozhodnutí vlády vyřešit nárust cen pohonných hmot tak, že zruší silniční daň je naprosto tristní řešení. Přímo to totiž nepomůže nikomu, stejně jako nepomůže firmách a širším masám obyvatel ani předchozí návrhy vyřešit drahé energie tím, že se upraví výše sociálních dávek. Nepomůže to ani samoživitelce na mateřské a ani důchodci pravidelně dojíždějícímu autem k lékaři. Dokonce to nepomůže ani firmám a podnikatelům, kam toto opatření míří. Snížení silniční daně se totiž promítne do cen maximálně tak v jednotkách haléřů na zboží nebo služby, které podnikatelé produkují.

Druhé opatření ke zrušení přimíchávání biosložek do paliv může snížit cenu paliva v průměru o 1 Kč. A to pouze za předpokladu úpravy dalších zákonů, které se dá očekávat v následujících týdnech. V lepším případě se toto promítne do ceny nejdříve v horizontu 1 až 2 měsíců. Navíc zůstane problém v nedodržování emisních norem, což bude mít dopad i na životní prostředí.

Třetí opatření v podobě kontroly distributorů a prodejců PHM se na první pohled jeví jako jediné účinné. Na druhou stranu pokud máme věřit Ivanu Indráčkovi (předseda Unie nezávislých petrolejářů ČR), že marže čerpací stanice se pohybuje v průměru 1,50 Kč na litru nafty nebo benzínu, tak ono pověstného psa zřejmě zakopali jinde.

a ovládnutí trhu nadnárodními kolosy ovlivňuje ceny PHM

Abychom mohli vnést trochu světla do způsobu fungování jednotlivých čerpacích stanic PHM, musíme znát schéma jejich fungování. Drtivou většinu čerpacích stanic PHM ve známých řetězcích pronajímají jednotlivým provozovatelům (též zvaným nájemci nebo třeba partneři) jejich majitelé. Tito vám ale prodávají svým jménem pouze tzv. suchý doplňkový sortiment. Provozovatel/nájemce se ale stará o provoz benzinky a za tuto činnost dostává od majitele provizi. To je ta marže, o které jsme hovořili v předchozím odstavci. Výši ceny v tomto případě určuje ne nájemce, ale majitel. Samozřejmě, že existují i drobní majitelé, kteří vlastní a provozují ve své vlastní režii jednu či jen několik benzinek. Jelikož však tito drobní majitelé kupují naftu i benzin na trhu, jejich dodavateli jsou tak veskrze nadnárodní firmy, které dnes dominují trhu s PHM v ČR. V podstatě tak platí, že drtivou část trhu o asi 3600 čerpacích stanicích PHM ovládají tyto nadnárodní firmy.

Graf cen ropy (zdroj: kurzy.cz)

Kdo ovládá český trh s pohonnými hmotami?

Kupříkladu 306 benzinek MOL patří stejnojmenné maďarské společnosti, kterou spoluvlastní maďarský stát (25%), ale třeba i náš polostátní ČEZ (7%). Benzina pak patří pod polský PKN Orlen (polský stát 27,5%) a vlastní 421 benzinek. Rakouská OMW provozuje 137 stejnojmenných benzinek (rakouský stát prostřednictvím ÖBIB 31,5%, Spojené arabské emiráty prostřednictvím IPIC 20,0%) a 43 benzinek Shell na strategických místech pak patří stejnojmenné britsko-nizozemské společnosti, která je druhou největší těžařskou společností na světě. Samostatnou kapitolou je české polostátní Čepro, které patří Euro Oil, což je třetí největší síť v ČR s 207 benzinkami.

Graf nárustu cen PHM. Oproti poklesu ceny ropy z předchozího obrázku cena PHM neklesá
(zdroj kurzy.cz)

Pouhou logickou úvahou se dostaneme na následující konstatování. Pravdivý a opakující se obraz v případě zvyšování cen ropy. Jakmile se na burze zvedne cena ropy, ihned následující den dojde ke zvýšení ceny PHM na benzinkách. Následné snížení ceny ropy pak v cenách PHM pozorujeme většinou až s 14 denním zpožděním. Přitom při dodávce paliv pro danou čerpací stanici platí, že jí dodali benzin nebo naftu, kterou vyrobili přibližně před měsícem a za nižší cenu ropy. Něco zde tedy nehraje,. Obracet svoji zlost k obsluze čerpacích stanic je zbytečné. Řešení situace má spíše v rukou vláda a distributoři.

Jak ovlivňuje ceny energie (elektřiny a plynu) současné tržní prostředí v ČR

Pohledem do historie je zřejmé, že jedním z prvních snah ze strany EU bylo napojení ČR na energetickou síť EU. K tomu přispěla změna našich zákonů, které otevřely možnost podnikání v energiích téměř komukoli. V roce 2015 se ČR napojila na Energetickou burzu v Lipsku, čímž jsme se u strategických komodit připoutali pevněji do osidel EU. Od této chvíli ale dochází k nevyhnutelné situaci a tím je zvyšování cen energií v ČR. Jestliže totiž roste poptávka v sousedních vyspělých ekonomikách (typicky Německo nebo Rakousko), roste zároveň cena energií. Zároveň dochází k následujícímu paradoxu.

Samotný ČEZ pokrývá okolo 75% spotřeby elektrické energie v ČR. U nás ji vyrobíme s náklady často 10x nižšími než je cena pro konečného zákazníka. Pro ČEZ je výhodnější dodávat elektřinu na burzu v Lipsku. Sice si tak navyšujeme příjmy státního rozpočtu, zároveň způsobujeme to, že musíme vysoké ceny elektřiny kompenzovat sociálně slabším. s tím odčerpává stát peníze i střední třídě, která by ušetřené peníze mohla utratit jinak.

Co se týče plynu nebo ropy, zde naopak dlouhodobě zápasíme se závislostí na Rusku. V průměru je to v těchto komoditách asi 50% spotřeby EU, tedy i ČR. Závislost se neblaze projeví ještě více díky současnému konfliktu na Ukrajině. Nutno podotknout, že prakticky každý výrobek je přímo nebo nepřímo nějak spojen s ropou či plynem. Snaha EU o green-deal , jehož součástí je omezení fosilních paliv včetně ropy nebo plynu, je sice potřebnou snahou, ale bohužel nereálně dosažitelná v budoucích 20 letech.

Vláda musí začít prosazovat české zájmy. Těmi jsou i energie!

Je to totiž jediná cesta, jak z tohoto začarovaného kolotoče vyskočit. Toto naznačil i ekonom a politolog Petr Robejšek, že zde už končí globalizace a je potřeba myslet na národní integritu. Ostatně toto dlouhodobě prosazuje i T. Okamury. Bohužel zůstávají v této snaze ve spektru voličsky významných stran sami. EU jako celek selhává ekonomicky i politicky. Jedinou cestou je logicky hledání možností posílení národní soběstačnosti. Nejen v podobně strategické potravinové soběstačnosti, ale třeba i pro energie. Možné řešení energetické chudoby má přitom vláda přímo před očima. Nemusí se přitom postupovat podle příkladů Polska – snížení DPH a nebo Maďarska – zastropování cen PHM. Není to úplně jednoduché, ale rozhodně proveditelné a to hned u několika komodit. Nutnou podotknout, že opatření by okamžitě prospěla občanům i firmám.

Proveditelné je zastropování koncové ceny elektřiny na úroveň léta 2021. ČEZ nebude vyrobenou elektřinu prodávat na burze v Lipsku, ale přímo dodávat jednotlivým dodavatelům elektřiny za stanovených podmínek.

V případě cen PHM se nabízí řešení opět poměrně jednoduché. Stanovit cenový strop PHM u čerpacích stanic Euro Oil. Stát se sice dobrovolně zbaví zisků, ale zároveň přinutí konkurenční řetězce, aby přestaly vysávat peněženky a účty občanů i firem. Extrémní doba totiž vyžaduje extrémní opatření.

Jelikož ale vláda koalic SPOLU a PirSTAN vedená Petrem Fialou není proobčanská a ani pronárodní, těžko od ní lze očekávat radikální řešení pro PHM a energie. Po vzoru EU vytváříme byrokratická, nedostatečná i nesmyslná řešení, která jsou slepou uličkou. Bohužel velká část voličů těchto stran tyto protičeské zájmy doposud neprohlédla. Ještě smutnější je fakt, že je voliči vládních koalic dokonce podporují. (jkuc)