Tvarůžky proti pivu Šariš: Češi a Slováci v absurdním konfliktu 
15. 3. 2024 SpolečnostDlouholeté napětí mezi Českem a Slovenskem vyústilo v otevřený konflikt. Vláda Petra Fialy, rozhořčena proruskou politikou Roberta Fica, se uchýlila k radikálnímu kroku: preventivnímu útoku na Slovensko. První slovní přestřelka proběhla jako vždy na úrovni českých vládních politiků, kteří často napřed mluví a až poté přemýšlí. Ficovu vládu označili za proputinovskou a následně česká vláda ukončila pravidelné mezivládní konzultace. První jiskra konfliktu vyšlehla v oblasti Sidonie, historicky sporného území. Češi, vedeni zapálenými podporovateli válečného řešení konfliktu na Ukrajině a s nostalgií po někdejších prvorepublikových půtkách s Polskem a Maďarskem o sporná příhraniční území obsadili strategický kopec s vysílačem, čímž vyvolali paniku v Bratislavě. Slovenská strana reagovala adekvátně. Kopec obsazený veskrze mladými podporovateli Fialovi vlády po několika hodinách tahanic obsadili zpět Slováci rychle vytvořenými milicemi domobrany. Za trest přinutili mladé okupanty podepsat deklaraci, která byla poměrně stručná „Prohlašujeme, že Fialova vláda je plná volů a my a ostatní podporovatelé jsme volové ještě větší, když je slepě posloucháme“. Následoval trest v podobě vypití dosud nezjištěného množství piva Šariš, které je v některých oblastech Čech jinak používáno spíše jako projímadlo. Kdo si vlastně začal? Vládní mluvčí obou zemí se na tiskových konferencích předháněli v bizarních obviněních. Fiala v duchu goebbelsovské propagandy prohlásil, že Slováci chystají tajný pakt s Ruskem a chtějí obnovit Československo – ovšem s Bratislavou jako hlavním městem. Fico kontroval, že Češi chystají spojit Česko a Slovensko, ale opět nehodlají použít pomlčku mezi obě slova a navrch přejmenovat Tatry na Slovenské Krkonoše. Navíc Slováci budou muset svoji oblíbenou bryndzu nahradit tvarůžky z Loštic! Poněkud stranou konfliktu zůstávali Moravané, kteří nechápali spor, protože pokud mají Moravané něco více společného se Slováky než s Čechy, tak je to tamní oblíbená slivovice. Tvarůžky útočí Atmosféru vyhrotila bitva, kdy Češi zasypali slovenskou ambasádu v Praze tvarůžky. Slováci odpověděli podvratnou akcí, kdy po několik dnů dodávali na českou ambasádu v Bratislavě pivo Šariš v cinknutých plechovkách plzeňského pivovaru a přebalené minerálky Sládkovičovské (s projímavým účinkem). Jedinou vážnou obětí diverze v Bratislavě však byla pouze prezidentka Čaputová. Ta se snažila návštěvou české ambasády mírnit napětí, ale po požití minerálky musela kvapně jednání opustit. Což Češi pochopili jako vítězství, protože v jejích očích se paní prezidentka strachem doslova podělala. Situace se vymkla kontrole. Na obou stranách hranice se začaly formovat milice ozbrojené bůhví čím – od cepů, sudů piva, valašek až po traktory na straně Slováků. Češi těžší techniku spíše neměli, neboť oproti Slovákům jejich aktivity nepodpořili pracující lidé a tedy zemědělci nebo dopravci. Vlády obou zemí se sice snažily o deeskalaci. Češi zakázali prodej tvarůžků a Slováci piva Šariš. Ale válečné štvaní extremistů na straně české straně proti slovenským silným slovům „rozdrvíme vás vy črvy“ hnalo situaci k nezvratnému konfliktu. Invaze do Slezska Slovenská domobrana vtrhla do Slezska a obsadila Ostravu. Když zjistili, že tamní obyvatelé je vítali slivovicí a kyselím zelím, pokojně odtáhli zpět na Kysuce. Na jihu se rozhořel konflikt taky. Čeští aktivisté využili dešťů a zvýšeného průtoku na řece Moravě a rychle se přeplavili až na Dunaj. Česká flotila tvořená pramicemi a výletními loděmi se tak v brzkých ranních hodinách pod Mostem SNP utkala se slovenským loďstvem tvořeným převážně nafukovacími čluny a parníky. Bitva skončila nerozhodně. Nicméně kořist získali Slováci, neboť čeští váleční štváči nedokázali svoje loďstvo proti prudkému toku vrátit zpět na Moravu. Situace se rychle vyhrotila a nabyla na vážnosti. Na hranicích se shromáždily napřed policejní jednotky obou zemí. Místní půtky vedené především lidmi pocházejícími z oblastí mimo pohraničí začaly místní obyvatele štvát. Domorodci vytvořili společnou moravsko-slovenskou domobranu a začali dávat přespolním aktivistům pořádně na zadek a často doslova „přes držku“. Jednou z používaných zbraní se staly velmi i vyzrálé tvarůžky zalité v pivu Šariš. V zájmu ochrany tak nakonec přispěchala česká armáda, která však měla zadání jasné. Čeští vojáci se chystali k invazi a slovenští obránci se chystali bránit svou vlast. České vojáky přijel na naleštěném motocyklu JAWA 350 osobně podpořit český prezident Pavel. Natěšen předstoupil před vojenskou jednotku s projevem, který údajně začal slovy „Daragie tavaršči po oružii“. A vzápětí byl poradcem Kolářem přerušen slovy „Pane prezidente, nejsme v roce 1988, klidně můžete hovořit česky, s takovou nám Amíci F35 nepošlou“. Následky konfliktu Konflikt za pomocí tvarůžků a piva Šariš naštěstí netrval dlouho. Mezinárodní společenství znepokojené absurditou konfliktu zasáhlo a donutilo obě strany k jednání. Výrazně tomu dopomohlo hlasování o schválení rezoluce na půdě OSN, kdy se pro okamžité zastavení vojenských akcí vyjádřila naprostá většina zemí dříve postsovětského bloku po boku Ruska, Číny, Brazílie, Indie a ostatních rozvojových zemí. Proti hlasovala většina západního světa s argumenty, že nechtějí proruský režim uprostřed Evropy. Pověstnou třešinku na dortu tomu dalo NATO, kdy se podobně názor rozdělil na někdejší západní a východní blok a hrozil rozpad aliance. Česká delegace vedená premiérem Fialou při jednání NATO argumentovala slovy „když může Turecko napadnout svého souseda Řecka, tak proč nemůžeme my?“ Po sérii diplomatických tahanic byl konflikt zažehnán a obě země se zavázaly k mírovému soužití. Konflikt zanechal hluboké jizvy na vztazích mezi Čechy a Slováky. Turistický ruch mezi oběma zeměmi se propadl, obchodní výměna se zastavila a vzájemná nedůvěra vzrostla. Navrch získali Moravané, kterým se podařilo prosadit rozdělení Česka na dvě rovnoprávně postavené oblasti Čechy s hlavním městem Praha a Moravu a Slezsko s hlavním městem Brnem. Morava se tak stala budoucím nárazníkovým pásmem mezi oběmi znesvářenými stranami. Čechy se musely zavázat k odběru poloviny produkce pivovaru Šariš po dobu 10 let. Naopak Slováci museli odbírat tvarůžky z Loštic také z poloviny produkce. Článek samozřejmě nepopisuje reálnou situaci. Nicméně s nadsázkou varuje před zbytečnými konflikty. Ty často vznikají kvůli vzájemnému neporozumění a zároveň mají rozsáhlé geopolitické následky. Tento ukázkový případ absurdity může být vnímán jako varování před hrozbami vypjatého liberalismu, nacionalismu a populismu. Zároveň může být i mementem lidské hlouposti, kdy lidé slepě věří vládním představitelům. (jkuc)
